Dnes jsme měli další příležitost se ponořit do Národního muzea a objevili nové možnosti a zákoutí. Na první fotce je sál s naprogramovanými světelnými efekty na “základní skladby” Smetany, Dvořáka, Janáčka a Martinů. Je to skvělý, Janáčkovu Symfoniettu si vyslechnou a prožijí i ti, kterým Novosvětská připomíná hudbu z Čelistí . Výborná je i možnost se dostat výtahem do kopule Národního muzea. Neotřelé výhledy a průhledný skleněný strop nad stávajícím skleněným stropem Muzea je dokonalá věc. Taky spojovací tunel mezi starou a novou budovou potěší děti i dospělé. Dnes mi můj žák Dan řekl, že čekal, že Národní muzeum musí být děsná nuda ( baví ho auta a fotbal). A že je fakt překvapený. Já taky! Ještě pořád jsem neviděla expozici 20.století a spoustu dalších věcí. Takže zase příště…